Vladimír Janovic hovoří s Michalem Černíkem:
1/ Čemu vás naučil život? Všemu, co umím dnes. Oddělovat podstatné od nepodstatného, hodnotné od podbízivého, falešného a lživého, rozpoznávat lež od pravdy, vidět souvislosti dějů, jejich příčiny a důsledky, uvědomovat si omyly a chyby a jejich dopady, ubránit se davovým euforiím, davovým pravdám, mýtům a demagogiím. Vidět mnohem dál než do druhého dne. Naučil mne pochybovat a zachovat si střízlivé uvažování. Naučil mne sklonit se k práci, ctít ji a těšit se z ní. Naučil mne starat se o své zdraví. Naučil mne poprosit a poděkovat a být poddaným jenom sobě. 2/ Co je pro vás nejdůležitější? Být sám sebou, zachovat si důstojnost a neokázalou hrdost. Umět si plnit svá přání, která se splnit dají, ale nezříkat se svých snů. Vědět, co v životě chci, dát smysl svému konání, i kdyby to mělo mít význam jenom pro mne. Zasloužit si svůj život, protože nepatří jen mně. V každodennosti si uhájit radost a v mysli úsměv.
3/ Co jste pochopil až teď?
Pochopil jsem, že socialismus s demokracií je si mnohem blíž než kapitalismus s demokracií, který se často zaklíná demokracií při záplatování svinstev. Pochopil jsem, jak velikou pravdu měl Marx, když napsal, že posledním stadiem kapitalismu je imperialismus s vládou finanční oligarchie, která své problémy řeší válkami. Pochopil jsem, co za kreatury dovede udělat z lidí nenasytná touha po moci a penězích.
Politici, kteří vedou své národy do jakýchkoliv válečných agresí, by měli stát před mezinárodním tribunálem a zodpovídat se za zločiny. Z pochopení mnoha a mnoha dalších věcí vykrystalizoval můj světový názor. .....
***Svrchovanost zákona, který je znakem právního státu a dává právní jistotu každému občanovi, je v troskách a že za nastolení právního negativismu nesou vinu vládnoucí politické elity. Naše demokracie je atrofovaná, protože ji určují atrofované zákony a charakterově pokřivení lidé.
4/ V co věříte?
Věřím, že lidé po zklamání z kapitalismu budou hledat vizi nového uspořádání společnosti na základě jiného ekonomického modelu.
Věřím ve skutečnou demokracii, nikoliv v její iluzi, jakou máme dnes.
Věřím, že demokratický systém může být úspěšný pouze tehdy, když je sociálně spravedlivý, když má pevný sociální model, přerozdělování bohatství bere jako samozřejmost a bez rozdílu společenského postavení slouží všem.
Věřím, že socialistické ideály, i když byly v minulé době znásilněné a v současnosti jsou zatracované, ti mladí v procesu dnešního trpkého poznání je znovu přijmou za svou životní filozofii, rehabilitují je
a nakonec uskuteční už bez těch fatálních záhubných chyb.Být štvancem konkurenceschopnosti, vyrábět stále víc a víc a stále nové a
nové je velkou deformací lidského myšlení, které je ve své konečné fázi
zhoubné.
Proto věřím, že lidstvo jako celek v sobě nakonec probudí sebezáchovný pud, hlavně ta část bohatého lidstva v Evropě a Severní Americe, a radikálně změní své myšlení a skromnost přijme jako životní styl. To je můj historický optimismus.
Lidi se snadno nechají zbavit vlastních názorů, vlastního myšlení a přijmou cizí lži či dogmata jako vlastní pravdy. Potvrzují to dějiny i současnost.
Možná si lidé nejvíc nalhávají, že jsou svobodní jen proto, že mohou svobodně cestovat nebo podnikat. Ale člověk nemůže žít svobodně bez sociálních práv a sociálních jistot, ve strachu o práci a v obavě z nouze. Miliardáři či bezdomovci nejsou vizitkou svobody.5/ Co dělá člověka skutečným člověkem?
Důstojnost. Kterou nás nikdo neučil, kterou od nás nikdo nevyžaduje, spíš naopak se ji všude snaží v nás pošlapat. Vědomí vlastní hrdosti na svou práci. Žít vzpřímeně, mít vzpřímenou mysl a duši.
Umět milovat, neumět nenávidět. Umět životu dávat, nikoliv jenom z něho brát. To, co z člověka vyzařuje, nějaké člověčenství, nějaká duše.
6/ Děsí vás něco?Temnota a omezenost myšlení, slepota vidění, chamtivost mocných, která může být zničující i pro svět třeba v podobě války. Snadnost zmanipulování většiny, z které se vytvoří frivolní, nepřemýšlivý, bezcitný a krutý dav. Dav netvoří, ale ničí. V době vyspělé počítačové techniky a obrovského vědeckého pokroku je lidská povaha stále na úrovni pračlověka, která obrovské vynálezy často proměňuje jen v prostředky smrti.
***svoboda je nejen odpovědností k sobě a ke svým činům, ale především odpovědností ke společnosti, v níž žijeme, je tedy mírou vzájemného respektu. Konečným výsledkem toho nepochopení je svévolné vykládání svobody a její zneužívání na úkor společnosti i zákonů. Každý grázl, podvodník a příživník se pak vehementně ohání svobodou a demokracií. Svoboda je jako řeka. Musí mít břehy, a my je nemáme.
Každý den jsem znásilňován, ponižován a degradován realitou, která je mnohem silnější než mé představy či přání. Jako občan musím tvrdě platit za všechny velké naše i zahraniční firmy a miliardáře a multimilionáře, kteří jsou v daňových rájích a státu neodvádějí daně, musím platit za všechny další úniky daní a za rozkrádání peněz, musím platit za vědomou absenci zákonů anebo za korumpování stávajících. O samozřejmost žití jsme byli jako občané sprostě okradeni a stále víc jsme okrádáni. Život naší společnosti se duchovně vyprázdnil.
7/ Jak se bráníte?
Nečtu bulvár, nesleduji plytké televizní zábavy, seriály a komedie, nezajímají mne loutky typu VIP, nezadal jsem se uniformnímu životnímu stylu a myšlení. Vytvářím si svůj vlastní svět, v kterém si hájím a laskám hodnoty všelidské, duchovní a umělecké. Duchovní prázdnota stádnosti je deprimující a pro vládce světa je žádoucí, lidé necítí, nepřemýšlejí a stávají se ovladatelnou masou.
