Iluze světa

Každý člověk je totiž vesmír sám o sobě, a vzhledem ke stavbě a specializaci mozku (který se v průběhu života přizpůsobuje stylu a kvalitě života, ale i podnebnému pásmu, kultuře, stravě atd.) jsou lidé vzájemně prakticky nekompatibilní. Jsme se sice ještě ve škole učily, že jsme si všichni rovni, ale nejsme. Rozdílný vývoj, zvláště v posledních desítkách tisíc let, způsobil, že např. Číňané vnímají svět zcela jinak než Američané, katolíci a protestanti jsou zcela jinak uvažující a svět vnímající tvorové než muslimové nebo animisté, že muži jsou jiní než ženy a nerozumí si právě tak jako úředníci a občané. Mezi lidmi v zásadě panuje vzájemné nepochopení.

 V rukou politiků a bankéřů jsтe v bezpečí ?

"Pro současné lidstvo je stále vytvářena iluze světa, která vůbec neodpovídá skutečnosti. Běžní lidé jsou zataženi do spotřebního způsobu života společnosti a nemají ani čas ani chuť si klást  jakékoliv důležité otázky.

 Pro ty, kteří jdou hlouběji a zajímají se i o základní filozofické otázky jsou vytvářeny různé ideologie – náboženství, které je odvádějí od cesty k pravému poznání. Pro ateisty je vytvořeno náboženství s názvem věda. Přitom vše je jinak, než jak je nám předkládáno." - se stežuje blogger Miroslav Zelenka a dodává: "Historie je evidentně vytvářena s určitým záměrem a neodpovídá zjištěným skutečnostem.Přírodní zákony jsou nám předkládány v dogmatické formě a rovněž neodpovídají faktům.

Jako příklad lze uvést teorie o evoluci a vývoji člověka, popírání zdrojů volné energie, informace o mimozemském životě a mimozemské inteligenci (či spíše o jejich neexistenci), informace o stavu společnosti, o zidealizovaném fungování kapitalismu a demokracie apod. Jen nepatrný zlomek procenta lidí je schopen prohlédnout skrz uměle vytvářenou bariéru. Lidstvo je udržováno v bludu, aby jako stádo poslušně kráčelo tam, kam určí ti, jež mají moc. A lidstvo tam také celkem poslušně až na výjimky kráčí."

"Občanská neposlušnost" (Civil Disobedience) Henry Davida Thoreaua z roku 1849 je ve své přímosti zajímavým a inspiratívním pohledem na podstatu demokracie jako takové. 

Inspiroval tímto dílem dokonce i Lva Nikolajeviče Tolstého, Martina Luthera Kinga. Thoreauovy myšlenky se staly základem filosofie nenásilí M. K. Gándhího.

Thoreau v eseji vysvětluje svůj pohled na chování jednotlivce ve společnosti. Chápe lidské svědomí jako nejvyšší mravní sílu a moc, která, když je v rozporu s vládnoucí výkonnou mocí, se musí ozvat hlasitě a zřetelně. "Mou povinností je v každém případě dbát na to, abych se nepropůjčil bezpráví, které odsuzuji." říká ve své eseji.

Později se občanská neposlušnost stala nástrojem protestních hnutí, např. mírové hnutí proti válce ve Vietnamu v 60. letech v USA ale i v dnešní době narůstající hnutí proti Wall Street, které se na podzim 2011 během několika týdnů rozšířilo z New Yorku do několika set měst USA, Kanady i světa.

Thoreau uznává pokrok, jako hybnou sílu, která pozitivně mění společnost a která je postavena nad jedince. Přesto samotnou demokracii, ke které došla americká společnost, nepovažuje za ideální řešení a hledá jiný model neboť jak sám říká: "Skutečně svobodný a osvícený stát nebude nikdy existovat, dokud stát neuzná jednotlivce jako vyšší a nezávislou moc, v níž jeho vlastní moc a autorita má svůj původ, a podle toho s ním nebude jednat.“

Přesto Thoreau uznává jedinečnost Americké vlády i ústavy, ale zároveň tvrdí, že by lidé s nimi neměli souhlasit jak slovy tak činy, pokud jejich naplňování v praxi jsou proti kvalitě života většiny. Je třeba také říct, že se distancuje od anarchistů, nepřeje si konec vlády, ale okamžité nastolení lepší vlády. Tím posouvá svoje názory poněkud do oblastu utopie, protože si neuvědomil, že nemůže být nastolena lepší vláda, pokud není lepší společnost.

Rousseau vychází z doslovného překladu slova demokracie a chápe jí tedy jako vládu lidu, který se podílí na výkonné moci – vládě. Pokud tomu tak bude, pak ale není možné, aby demokracie existovala:
„ Bereme-li výraz demokracie v přísném slova smyslu, pak nikdy pravá demokracie neexistovala a nikdy nebude existovat, protože je proti přirozenému řádu, aby velký počet vládl a malý počet byl ovládán. “
— J.-J. Rousseau Rozpravy (1989), Praha: Svoboda, s. 273.
Z tohoto textu vyplývá, že lid neumí vládnout sám nad sebou.