Byl to názorný příklad slušného (zdvořilostního?) chování 6-ti leté slečny. Takto dnes zavedeno v elitních rodinach. Poděkovala jsem synoví ze slušnosti a mnoho krát jsem děkovala své milé vnučce za bombonek ze zdvořivosti. Nová doba vyžaduje i nové způsoby chování.
V této souvislosti si dovolují připoměnout vyjádření Guth-Jarkovského o slušností a zdvořilostí:
"Slušnost je blahovolné a dobrotivé smýšlení člověka vždy hotového k jistým obětem a jistému sebezapření, jehož vyžaduje život společenský vůči spolubližním. Zdvořilost je uvědomělým vnějším výrazem slušnosti. Základem slušnosti je tedy úcta a ohleduplnost k bližním; zahrnuje i úctu k sobě sa mému. Slušný člověk zachovává ve všem míru.
Zdvořilost je úmyslné omezení vlastního individualismu, egoismu, je dobrovolným podřízením se platným normám a pravidlům společenského života. Slušnost život společnosti umožňuje, zdvořilost jej usnadňuje.
Zdvořilost má skutečnou cenu pouze tehdy, je-li výrazem vnitřní slušnosti, vnitřní dobré vůle jedince, jinak se stává společenskou přetvářkou.
Hlavní zásady zdvořilosti formuluje Guth-Jarkovský ve Společenském katechismu takto:
- „být zdvořilým i vůči nezdvořilým; zdvořilé slovo působí i na hrubého člověka a nezřídka mění i jeho smýšlení;
- být zdvořilým v hádce, při důtkách, trestech atd., čím zdvořileji, při tom vážně a přísné si v té přičíně vedeme, tím jsou naše slova účinnější;
- být zdvořilým zejména vůči podřízeným, nižším a prostším; zdvořilost sluší vznešenému a překlene propast, která bohatého dělí od chudého, představeného od podřízeného.“
- Podstatou zdvořilosti je i vysoká míra sebeovládání. A tuto vlastnost je nutné neustále kultivovat."
Slušnost může být člověku dána, zdvořilosti je nutné se naučit.
PS: (Někdo je slušný od přírody, jiný pod záminkou „slušnosti” klame sam sebe a veřejnost.)
PS: (Někdo je slušný od přírody, jiný pod záminkou „slušnosti” klame sam sebe a veřejnost.)
